Vladimír Chmelo - baryton

IMG_1380_edited_edited.jpg

Slovenský barytonista, absolvent JAMU v Brně, laureát
mezinárodních pěveckých soutěží F. Tagliaviniho a A. Dvořáka, držitel ceny Thalie.
Vladimír Chmelo je vyhledávaným interpretem italského, francouzského a ruského operního repertoáru.
Je jedním z mála českých a slovenských pěvců, kteří zpívali v neworské Metropolitní opeře (Madama Butterfly, Rusalka, Jolanta, Z mrtvého domu), milánské Scale (Z mrtvého domu), nebo v Teatro Colon v Buenos Aires (Ford).
Pravidelně se objevuje na evropských scénách (Hamburg, Berlín, Palermo, Janov, Bonn, Essen, Wroclav, Graz, Innsbruck, Vídeň). Několikrát se představil také japonskému publiku společně s pražským, brněnským a bratislavským národním divadlem, se kterými úzce spolupracuje dodnes.
K jeho reprezentativním rolím patři zejména verdiovské postavy Macbeth, Rigoletto, Germont, Posa, Jago, Luna, Ford, ale i Scarpia, Toreador, Hrabě ve Figarově svatbě nebo Hamlet, Wolfram, Oněgin, jež jsou důkazem jeho interpretační mnohostrannosti..
V koncertní a oratorní oblasti má za sebou četná vystoupení, z nichž nejdůlezitejší byl přednes partu Krista ve stejnojmenném oratoriu F. Liszta ve Vatikánu za účasti papeže Jana Pavla II., nebo písňový recitál v Brucknerhausu v rakouském Linzi.
Spolupracoval s významnými dirigenty, režiséry, zpěváky a pianisty (Boulez, Chereau, Pountney, Rattle, Szoltes, Armigliato, Nezet-Seguin, Rutenberg, Kyzlink, Fleming, Netrebko, Domingo, Shicoff, Zajick, Beczala) a mnoho dalších.
V posledních letech se věnuje též pedagogické činnosti. Je pěveckým koučem mnoha předních operních pěvců - P. Bergera, I. Jiříkové, T. Mátlové, E. Pavlů, D. Hůlky, ale i začínajících nadějí.

www.chmelo.com

 

Astrea Amaduzzi

Astrea.png

Astrea Amaduzzi se narodila v Teramu v roce 1971 a její silnou stránkou je zejména repertoár z oblasti bel canta od baroka po 20. století. Studovala příčnou flétnu pod vedením Livia Libbiho na akademii CEDEM v Teramu a poté začala zpívat s tenorem Gasparem Cantoresim a sbormistrem Enniem Vetuschim. Později vystupovala se sopranistkou Carmelou Remigio. Své hudební dovednosti zdokonalovala po boku mezinárodně uznávaných umělců, jako jsou Leone Magiera, Pavarottiho oblíbený klavírní doprovod a dirigent, Claudio Desderi, Biancamaria Casoni, Barbara Demaio a Enzo Dara. 
V roce 2002 absolvovala operní zpěv na Konzervatoři Luisy d’Annunzio v Pescaře a v roce 2006 získala titul v oboru komorní hudby se zaměřením na období baroka pod vedením maestra Francesca Bacciniho na Institutu vyššího vzdělávání Gaetana Bragy pro umění a hudbu v Teramu, kde zpracovala esej nazvanou „Ticho v hudbě“. 
V říjnu roku 2005 se stala celkovou vítězkou v ženské kategorii na 4. Mezinárodní soutěži duchovní hudby v Římě. V červnu 2007 získala čestné uznání na Mezinárodní hudební soutěži TIM v Římě.  
V roce 2001 zahájila kariéru jako zpěvačka a instrumentalistka a pracovala s dirigenty jako Massimo De Bernart, Antonello Allemandi a Alessandro Pinzauti, s varhaníkem Francescem Tasinim, režiséry Albertem Macchim, Simonou Marchini, Pierpaolem Pacinim a mnoha dalšími. Vystoupila v sálech Accademia Chigiana (Siena), Teatro Grande (Brescia), Teatro Verdi (Pisa), Accademia Lirica Mantovana, Fondazione Toscanini (Parma), kde zazářila zejména v inscenacích Figarova svatba (Marcellina), Popelka (Clorinda) a Don Carlo (Hlas z nebes). Zpívala také na koncertech v kostelech a koncertních sálech v Itálii i v zahraničí (v Polsku a v Anglii), kde provedla rozsáhlý repertoár od operní hudby po duchovní a komorní hudbu.
Od března 2011 tvoří společně s maestrem Mattiou Pelim pěvecké/klavírní duo „Belcanto Italiano Duo“.   
Jako učitelka pořádala dva pěvecké workshopy v Polsku pro studenty Tarnowské konzervatoře zaměřené na hlasovou techniku a interpretaci. Astrea Amaduzzi je velmi žádaná zejména jako pedagog v oblasti hlasové techniky a od roku 2012 pořádá mistrovské kurzy v Itálii, Polsku, Francii a České republice pro stovky studentů z celého světa.  
Od roku 2018 učí na škole Accademia Nazionale di Belcanto Italiano ® v Alessandrii (Teatro Parvum) ve spolupráci s mezinárodně uznávaným tenorem Ugem Benellim. 

 

Franz Hawlata

Franz Hawlata.jpg

Franz Hawlata – životopis 


Franz Hawlata se narodil ve městě Eichstätt v Bavorsku. Zde studoval muzikologii a následně nastoupil na Musikhochschule v Mnichově, kde jeho učiteli byli Ernst Häfliger, Hans Hotter and Erik Werba. V roce 1986 debutoval v divadle Gaertnerplatztheater v Mnichově. 
Po několika letech strávených v Mnichově, Coburgu a v Komische Oper v Berlíně v roce 1992 zahájil svou mezinárodní kariéru s inscenacemi Busoniho opery Turandot v Lyonu a Mozartovy opery Figaro v Pretorii. 
Od roku 1994 tento umělec pravidelně vystupuje ve Vídeňské státní opeře, kde se představil ve více než 200 vystoupeních, kde zpíval role Ochse, Oresta, Morosuse, Rocca, Caspara, Leporella, Papagena, Osmina, Figara, Sarastra, Wozzecka, Dalanda a Pognera. 
Franz Hawlata velmi úspěšně debutoval i v Metropolitní operě (v roli Ochse) v únoru 1995, v La Bastille v Paříži (Vzestup a pád města Mahagonny) v říjnu a v listopadu 1996 ztvárnil velmi kladně hodnocenou roli Leporella v Royal Opera House v Londýně, kam se následně vrátil v roli Ochse v roce 2000. Ve všech těchto operních domech následně vystupoval v dalších inscenacích v budoucích letech: vrátil se to Metropolitní opery v roli Ochse a Sparafucila, v Paříži opět ztvárnil roli Ochse, Vodníka v Rusalce, Wozzecka a LaRocha v Capricciu.   
Umělec hostoval v San Franciscu (jako Ochs), Tokiu (jako Ochs a Sparafucile s Metropolitní operou), Chicagu (jako Daland), Turíně (jako LaRoche), Florencii (jako Sachs) a v divadle Staatstheater Meiningen, kde poprvé zpíval roli Wotana v roce 2001. V letech 2003 a 2004 vystupoval v divadle Aalto-Theater v Hesensku jako Hans Sachs a Ochs. V Mnichově, Berlíně, Bruselu, Barceloně a San Diegu ztvárnil roli Wozzecka v anglickém jazyce. V roce 2007 debutoval jako Hans Sachs na festivalu Bayreuther Festspiele.  
Ve stejném roce, kdy poprvé vystoupil v roli Baraka v Chicagu a v Paříži (v divadle Bastille v lednu 2008), se Franz Hawlata představil v roli Osmina v Salcburku v letech 1997 a 1998. Vrátil se na festival jako Leporello a dále zde vystoupil s recitálem v roce 1999, v letech 2000 a 2001 ztvárnil roli Dona Alfonsa v opeře Così fan tutte, následovala role Ochse v roce 2004 a opět role Osmina v rámci Mozartova roku 2006.  
Mezi jeho angažmá patří nová inscenace opery Capriccio (role LaRocha) ve Vídeňské státní opeře, po níž následovala role Sachse na festivalu Bayreuther Festspiele v roce 2008. Sezónu 2008/2009 zahájil operou Prodaná nevěsta v Paříži v divadle Bastille a přestavil se také v Deutsche Oper Berlin (Rosenkavalier, Bohème a Freischütz). Opět ztvárnil Ochse v nové inscenaci Rosenkavaliera v Baden-Badenu pod taktovkou Thielemanna a dále Pognera (Meistersinger) na Tyrolském festivalu v Erlu a vystoupil na koncertech na Edinburském festivalu.     
Během sezóny 2009/2010 vystoupil jako Ochs v Sao Paolu a ve dvou nových inscenacích Die schweigsame Frau v Seville a na Mnichovském operním festivalu 2010, což řadíme k jeho nejlepším výkonům sezóny. V roce 2011 zaznamenal nesmírně úspěšné vystoupení jako Gurnemanz a Pogner na festivalu Tiroler Festspiele. 
V roce 2012 ztvárnil roli Falstaffa v opeře Nicolaie Veselé paničky windsorské v Tokiu, Morosuse v Chemnitzu a krále Marka na Tyrolském festivalu; představil se také jako Ochs a Pasquale v obou operních domech v Mnichově. 
Rok 2013 zahájil rolí Wotana (Rheingold a Walküre) v Palermu, LaRocha (Capriccio) v Budapešti, krále Marka ve Varšavě, Dalanda v Pekingu a Doktora (Wozzeck) v nové inscenaci v divadle Teatro Real v Madridu. Během léta hrál roli Zaccaria v nové inscenaci Verdiho Nabucca na festivalu Tiroler Festspiele.
Sezónu 2013/2014 zahájil novou inscenací opery Entführung (v roli Osmina) v Liège, následovala inscenace Schweigsame Frau (v roli Morosuse) v Chemnitzu a nový Fidelio (v roli Rocca) opět v Liège. Poté se vrátil do Madridu s velmi úspěšnou inscenací Lohengrina (v roli krále Jindřicha) v divadle Teatro Real.    
Na svém kontě má řadu nahrávek, mezi nimiž nechybí písně Lieder Karla Loewa (s Juliane Banse a Helmutem Deutschem), Spohrova opera Faust, Loeweho opera Tři přání, německé operní árie a Verdiho recitál, Marschnerova opera Der Vampyr, Nicolaie Veselé paničky windsorské, Dvořákova Rusalka, Beethovenova Leonora, Buch mit sieben Siegeln od Franze Schmidta a Berliozova opera Benvenuto Cellini.
Je velmi žádaným koncertním umělcem a pěvcem písní Lieder a vystupuje ve všech slavných koncertních sálech po celém světě. 

 
 

Martin Škampa

M.Skampa.JPG

Martin Škampa začal s hrou na violoncello jako desetiletý pod vedením svého otce Mirka Škampy. Již v šestnácti letech byl přijat na Akademii múzických umění ke studiu ve třídě profesora Saši Večtomova, které ukončil s vyznamenáním roku 1984.
Martin Škampa vystoupil doposud na více než 2 000 koncertech s doprovodem klavíru, 300krát hrál jako sólista s doprovodem orchestru. Koncertoval nejen po celé Evropě, ale i v Hong-Kongu, Libanonu a uskutečnil více jak deset turné po Japonsku.
Velký vliv na jeho umělecký vývoj měla osobnost jeho matky Vlasty Škampové, dirigentky Pražského studentského orchestru, a spolupráce s profesorem Alfredem Holečkem, s nímž v posledních letech jeho života uskutečnil přes 50 koncertů.
Martin Škampa vystoupil jako úspěšný sólista na festivalu ISME v Bristolu (1982), na festivalech IDRIART v Praze (1987 a 1989) a na Mládežnickém kongresu v Helsinkách (1988). Četné rozhlasové nahrávky a několik CD svědčí o jeho bohaté umělecké aktivitě.
Martin Škampa je od roku 2016 umělecký ředitel Mezinárodní violoncellové soutěže Jana Vychytila.

www.skampa.eu

Marie Mátlová 

Marie.jpg

Marie Mátlová se narodila do hudební rodiny jako šestá a nejmladší dcera dirigenta a sbormistra prof. Lubomíra Mátla. Již od svých pěti let se učila současně hře na klavír a na housle na Hudební škole hl. m. Prahy.
V Praze také pokračovala ve svém studiu střední školy na Gymnáziu Jana Nerudy s hudebním zaměřením, kde úspěšně absolvovala několik soutěží, jak v oboru houslí, tak v oboru klavír.
Pražskému publiku se představila již jako dvanáctiletá. Svůj talent předvedla jako sólistka koncertů „Mistr Josef Suk uvádí mladé talenty“, kde po boku Mistra Josefa Suka prezentovala Vivaldiho koncert pro dvoje housle a zároveň klavírní koncert Antonína Bendy.
Po pražských studiích, která trvala do roku 2008, ihned nastoupila na výběrovou školu The Buchmann-Mehta School of Music (BMSM) na Tel- Avivské univerzitě v Izraeli (houslová třída Ilyi Konovalova, koncertního mistra Izraelské filharmonie).
Zde úspěšně vystudovala čtyřleté studium B. Mus (Magna Cum Laude), ve kterém také absolvovala dvouleté studium metodiky (pod vedením prof. Eyala Klesse).
Od roku 2012 Marie studovala následné magisterské studium a zároveň získávala významná ocenění a zkušenosti pod vedením dirigenta Maestra Zubina Mehty. 
Marie působila jako koncertní mistr BMSM Symfonického orchestru, který debutoval v americké Carnegie Hall, a poté vedla tento orchestr po dalších pět sezón. Během svého studia se Marie účastnila mnoha významných masterclassů, kde se učila pod vedením Z. Brohna, V. Repina, J. Rachlina, I. Perlmana, P. Zukermanna a hrála pod vedením mnoha významných dirigentů (K. Masur, P. Oundjian, Ch. von Dohnanyi, 
Y. Talmi, H. Blomstedt, M. Honeck a další). Jako jediná Češka byla vybrána do prestižních kurzů Perlman Music Program, ve kterém studovala pod vedením Itzhaka Perlmana a dalších pedagogů americké Julliard School.
Po návratu do České republiky se Marie dále vzdělávala pod vedením prof. Františka Novotného na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, a v současné době nastupuje již na druhé magisterské studium pod vedením Leoše Čepického na pražské HAMU.
Během svých studijních let Marie spolupracovala s mnoha významnými orchestry, jako například Tel Aviv Soloists, The Israel Philharmonic Orchestra, Pro Corda Orchestra, Česká filharmonie, PKF- Prague Philharmonia, či orchestr Národního divadla, kde v současné působí jako asistent koncertního mistra.

Již od počátku studií se Marie zajímala o pedagogickou činnost, a proto úspěšně absolvovala dvouletou nadstavbu Bis. na Pardubické konzervatoři, kterou ukončila také písemnou prací na toto téma. Posléze své znalosti také zdokonalovala v Izraeli v pedagogické třídě proslulého Eyala Klesse, kde spolupracovala na dalších dvou letech pedagogického praktika.
V současné době Marie působí jako zástupce koncertního mistra v orchestru Národního divadla a zároveň také jako druhý koncertní mistr Pražského komorního orchestru, který je jedním z nejstarších hudebních těles v České republice.
Zároveň také figuruje jako pedagog na Hudební škole hlavního města Prahy a přilehlém hudebním gymnáziu.

 


Slovo Marie Mátlové k významu „nejen“ těchto kurzů:

„Jmenuji se Marie Mátlová a jsem jedním z vedoucích houslistů Národního divadla.  Od dětství jsem byla vedena k hudbě a dnes, v dospělosti, mám na své hudební studium nejen krásné vzpomínky, ale těžím z něj v rámci každodenního života. 
Osobně si myslím, že hudební kultura, hudební hygiena, již od útlého věku člověka, je nadstandardní dárek do celého života, kdy je člověk obohacen o vědomosti a cítění, které mu dají benefit v budoucnu. Proto již teď se musíme začít starat o nově vyrůstající a dospívající generaci, ať již jde o budoucí hudebníky, právníky, lékaře, ekonomy, či ředitele. Ti všichni budou mít v krátké době velký vliv na kvalitu naší společnosti, na přínos pro celý národ. Ráda bych dosáhla toho, aby naše společnost chtěla dosáhnout vysoké životní kvality, do které spadá v rámci kvalitního vzdělání právě i vzdělání hudební.“

 

www.narodni-divadlo.cz/cs/umelec/marie-matlova

 

Peter Toperczer

toperczer-upravy.jpg

Peter Toperczer mladší (narozen 2. 9. 1970 v Košicích) se začal učit na klavír u prof. M. Borové. Je absolventem pražské konzervatoře u prof. Františka Maxiána a Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze ve třídě profesorů Jana Panenky a Petera Toperczera st. Měl také možnost spolupracovat s Ivanem Moravcem. Studium HAMU ukončil červeným diplomem a jako jeden z nejlepších studentů ročníku získal cenu Sažinové-Pochlebinové.
V roce 1989 získal 1. cenu na Chopinovské klavírní soutěži v Mariánských Lázních. Pravidelně se zúčastňoval klavírních kurzů v Piešťanech, kde pracoval pod vedením E. Indjice, H. Czerny-Stefanské, M. Lapšanského a L. Bermana. Ve finále mezinárodní klavírní soutěže B. Smetany získal III. cenu a cenu Václava Holzknechta za nejlepší provedení české hudby. V roce 1994 obdržel stipendium firmy Yamaha, v následujícím roce byl stipendistou Českého hudebního fondu. Vystupuje s klavírními koncerty L. van Beethovena, E. Griega a F. Liszta. Za laskavé podpory Václava Fischera natočil CD se skladbami: F. Liszt – Paganinské etudy č. 3, 4, 6; Z cyklu léta putování – Petrarkův sonet č. 104, Dantovská sonáta, I. Albeniz – Tango a Preludium za španělských tanců a M. Ravel – Couperinův náhrobek, Preludium, Forlane a Toccata.
Byl členem poroty soutěží (Košická mezinárodní klavírní soutěž 2004, 2007, 2009, 2011 a 2013, 2015 ředitel soutěže, Soutěž hudebních škol v oborech komorní hra a sólový klavír Karlovy Vary 2007, 2009 a pražské kolo soutěže ZUŠ 2008). Měl též možnost vystoupit na Brněnských klavírních sobotách s přednáškami na témata: Klavírní koncerty nejen pro děti, Etudy – I. Berkovič a K. Slavický, W. A. Mozart, L. van Beethoven, F. Chopin, A. Chačaturjan a jejich tvorba pro mládež. Přednášel v rámci seminářů pořádaných slovenskou sekcí EPTY v Bratislavě, téma: „Veřejná vyučovací hodina“ a vedl přednášku „1. Příprava žáka na mezinárodní interpretační soutěž a 2. Etudy a technika zvukové tvořivosti v rámci cyklu Klavírní ateliéry v Karviné. Vedl kurzy pořádané EU v Plzni v roce 2011 a 2015.
Nyní vyučuje pedagogickou praxi na HAMU v Praze a hru na klavír na Gymnáziu a hudební škole hl. m. Prahy (s dvacetiletou praxí), s žáky těchto škol získal mnohá ocenění na českých i zahraničních klavírních soutěžích.

 

Marek Kozák

Marek Kozák.jpg

Teprve sedmadvacetiletý klavírní virtuos Marek Kozák má za sebou řadu oslnivých výsledků v celé plejádě soutěží, včetně těch nejprestižnějších. Mezi zcela nové úspěchy patří vítězství v kategorii Talent roku čtvrtého ročníku Classic Prague Awards. Jméno Marka Kozáka se téměř vždy pojí s titulem semifinalisty Mezinárodní klavírní soutěže Fryderyka Chopina ve Varšavě, nejlépe obsazené klavírní soutěže na světě, nebo s úspěchem na prestižní soutěži Pražského jara o rok později, v roce 2016 (2. cena a ocenění za provedení soudobé skladby Kejklíř Adama Skoumala). V roce 2018 následovalo vítězství na Evropské klavírní soutěži v Brémách, odkud si přivezl také cenu publika. V loňském roce se stal finalistou Busoniho soutěže v Bolzanu. Kritika však klavíristovo jméno skloňuje také se spoustou jiných předností. Obvykle vyzdvihuje neomylnou techniku, smysl pro proporce a gradaci, bohatou paletu rejstříků, obrovskou muzikalitu a vnitřní pokoru k notovému zápisu. Marek Kozák, absolvent klavírní třídy profesora Ivana Klánského na HAMU v Praze, tak čeří vody současné české klavírní scény.

Mimořádné nadání projevil Marek Kozák už ve čtyřech letech, kdy začal navštěvovat Základní uměleckou školu v Brušperku. Brzy začal projevovat talent i pro varhanní hru a kompozici. Oběma nástrojům se věnoval také na Janáčkově konzervatoři v Ostravě – klavíru ve třídě Moniky Tugendliebové, varhanám u Martiny Zelové. Absolvoval rovněž četné mistrovské kurzy pod vedením světoznámých klavírních virtuózů – například Eugena Indjice, Murraye Perahiy či Garricka Ohlssona. K zahájení samostatné koncertní činnosti Marku Kozákovi pomohlo zapsání na Listinu mladých Českého hudebního fondu. Vystoupil s řadou předních českých orchestrů, pravidelně koncertuje též v zahraničí. Velký úspěch zaznamenalo jeho vystoupení na Pražském jaru v roce 2018 v sérii Debut. V témže roce také vydal své první profilové CD (ArcoDiva) se skladbami Josepha Haydna, Fryderyka Chopina, Césara Francka, Sergeje Rachmaninova a Adama Skoumala.

Marek Kozák, od roku 2017 pedagog na Gymnáziu a hudební škole hl. m. Prahy, se zřetelně profiluje jako Chopinovský interpret, zároveň však vyniká v interpretaci soudobé hudby; ostatně zvláštní ocenění za její provedení si odvezl též ze soutěže v Brémách. Na koncertní pódia vnáší noblesní interpretační kulturu a posluchače si podmaňuje schopností „předat s velkou pokorou a bez okázalých gest to, co chtěl skladatel vyjádřit“.

 
 

Jiří Horák

Portrét JH ND.jpg

Jiří Horák

* 23. července 1966 v Jilemnici

 

Po absolvování Taneční konzervatoře v Ostravě (1984) a stáže na Leningradském tanečním učilišti J. Vaganovové (1984-1986) nastoupil angažmá jako sólista ostravského baletu. Poté působil v baletním souboru Národního divadla v Praze (1987-1997) a Národního divadla v Brně 1997-2002. Je laureátem Celostátní baletní soutěže v Kočicích z roku 1982. Účastnil se mnoha mezinárodních baletních soutěží – v Lausanne, New Yorku, Moskvě (1989) a Varně (1983 a 1990). Byl hostem Mezinárodního baletního festivalu v Tokiu a Ósace (1988). Jako sólista vystupoval v Německu, Francii, Belgii, Holandsku, Itálii, Španělsku, Švédsku, Norsku, Dánsku, Rakousku, Izraeli, Kanadě, Japonsku.

Jiří Horák ztvárnil stěžejní role velkého klasického repertoáru - Prince (Labutí jezero, Louskáček, Spící krasavice, Popelka, Z pohádky do pohádky), Alberta (Giselle), Jamese (La Sylphide), Amintu (Sylvia), Basila (Don Quijote), Romea (Romeo a Julie), Franze (Copppélia), Colase v Marné opatrnosti. Přesvědčivě ztvárnil i náročné úlohy v současném repertoáru: Mozart v Extázi ducha, Muž v Sonatině drammatice, Sólo ve IV. smyčcovém kvartetu B. Martinů, Johannes v Malém panu Friedemannovi, Dudley, hrabě z Leicesteru v Marii Stuartovně, Creon ve Stravinského oratoriu Oedipus Rex, hrabě Danilo ve Veselé vdově. Byl stálým hostem pražské Laterny magiky a salzburgského Landestheater.  Olomoucké publikum jej zná z baletní inscenace Manon, kde v roce 1989 ztvárnil roli Des Grieuxe. Dvakrát byl nominován na cenu Thálie v roce 1995 za roli Franze (Coppélia) a v roce 1997 za roli Dr. Uhra (Batalion).

Jako choreograf debutoval v Národním divadle Brno baletem Dafnis a Chloe. Pro letní turné na Sardinii (2001) nastudoval Ravelovo Bolero. Dále vytvořil choreografie baletů Peer Gynt (Liberec, Ústí nad Labem, České Budějovice), Manon (Liberec), Radúz a Mahulena (Plzeň,Olomouc), Zvoník u Matky Boží  (České Budějovice), Catulli Carmina (Ústí nad Labem), Spící krasavice (Plzeň), Charlotta (Liberec), Louskáček (Olomouc). Spolupracoval na operních inscenacích - Káťa Kabanová, Maškarní ples, Liška Bystrouška, Faust a Markétka, Rigoletto, Carmen, Prodaná nevěsta, Aida a další.

Od roku 2003 – 2009 působil rovněž jako předseda taneční poroty pro udělování Cen Thálie, jejímž členem je doposud. Jako hostující pedagog spolupracuje se soubory ND Praha, ND Brno, Laterna Magika, Státní opera Praha a Theater am Rhein v Düsseldorfu a s Divadelním institutem v Barceloně. Od roku 2008 vyučuje na Státní konzervatoři hlavního města Praha klasický tanec, často bývá zván jako člen odborné jury v baletních soutěžích.